VII. MS v lovu ryb přívlačí - Andorra 2009

Naše přívlačová reprezentace se opět po roce odjela utkat s nejlepšími týmy o nejvyšší stupně v lovu přívlačí. Letošní MS bylo pro nás výjimečné ve dvou směrech. V první řadě jsme jeli obhajovat loňský titul mistrů světa a v té druhé byl termín jeho konání. Jsme zvyklí jezdit na konci května, kdy je u nás pstruhová sezóna v plném proudu. Ovšem letos to bylo až poslední zářijový víkend, tedy už prakticky po sezóně. Oba tyto faktory byly pro nás velmi těžké a svazující.  Letošní sezóna byla velmi narušena letními přívaly vod, které nám dost krátily přípravu a hlavně posunuly všechny závody do jednoho souvislého pruhu. I přesto jsme si dokázali poradit a několik tréninkových vod neustále navštěvovali. Mezi tím shonem jsme museli chystat také vše potřebné vybavení. Musím s odstupem doby přiznat, že vše bylo ale velmi náročným a únavným obdobím pro všechny členy týmu a i jejich nejbližší okolí. Jediným pozitivem byl dostatek času na zajištění veškeré podpory ze strany Rady ČRS a sponzorů. 

Do Andorry jsme vyrazili s týdenním předstihem. Chtěli jsme vidět závody, které se na stejné vodě odehrávaly před námi. Jednalo se o šampionát v lovu pstruhů, ale na živé nástrahy. Pro nás naprosto nepřijatelná záležitost, která má však ve státech jižní Evropy dlouholetou tradici. Museli jsme se nad to povznést a zajímat se hlavně o sektory, které měly být téměř shodné. Závody se odehrávaly na řece Rio Valira. Byla to balvanitá horská řeka s velmi silným průtokem o šířce 15 -20 m. Celý její tok byl veden koryty vysokých ochranných opěrných zdí proti povodním a na vrcholku těchto hrází vedly veškeré přístupové cesty. Její silný proud při pohledu z okolních cest 2 – 3 metry nad řekou nebyl tak patrný a dosti klamal. Ovšem při sestupu přímo na břehy jsme zjistili, že řeka uhání neskutečnou rychlostí. Zhruba tak valí řeky u nás při jarních táních. Voda byla poměrně čistá, pouze se slabým nádechem vápencových částic. Sledovali jsme řeku po celou dobu závodů. Po závodech jsme odjeli do Španělska na přehradu Ebro u Caspe. Ebro je jen pár hodin cesty z Andorry. Tady jsme si z vlastních prostředků zaplatili ubytování ve dvou chatkách a pustili se do příprav. Původně jsme chtěli zůstat v Andoře, ale ceny ubytování tam byly poměrně vysoké a bylo zbytečné plýtvat s těžce zajištěnými financemi.  Na Ebru jsme získali výborné zázemí a hlavně klid na všeobecnou přípravu a hlavně úpravy nástrah. Přípravy nástrah probíhaly téměř nepřetržitě po 4 dny. Bylo nutné překopat spoustu nástrah a podstatně více je zatížit.

Čas se neúprosně krátil a tak jsme zabalili všechno vybavení a opět vyrazili zpět do Andorry do městečka Sant Julia de Loria, kde jsme se ubytovali společně s některými dalšími výpravami. Následně jsme začali shánět aktuální informace přímo od pořadatelů. S odstupem času musím říci, že byli velmi vstřícní. Ovšem jejich časová nespolehlivost byla skoro neomluvitelná. Alespoň jsme byli poučeni pro příště. Časově tady opravdu nefungovalo vůbec nic, ale jakmile s tím člověk začal počítat, tak se nakonec všemu přizpůsobil.  Mezi našimi příjezdy se voda velmi změnila. V horách silně zapršelo a řeka se citelně zvedla a zakalila. No paráda. Další příprava navíc. Na druhý den jsme si zakoupili povolenky a vyrazili neoficiálně trénovat mimo úseky. Mě osobně se voda velmi líbila. Po několika hodech jsem zjistil, že to nebude ale vůbec jednoduché. Ryby ve vodě byly, ale vůbec ne tam, kde by je každý zkušenější rybář očekával. Krásné pstruhové partie byly úplně vymetené a ryby byly v silném proudu nalepené za menšími kameny úplně u dna. Chvilku trvalo, než jsme na to přišli. Ale po tomto zjištění se jich podařilo několik ulovit. Byli to krásně zbarvení a vysocí potočáci ve velikostech 25 -40 cm. Zdolat třicítku potoka v takovém proudu byl docela slušný zážitek.

   

Po celou dobu tréninku nám fungovaly jak rotačky, tak woblery a stejně i gumky. Záleželo hlavně na systému vedení nástrahy. Nebylo vůbec jednoduché nástrahu dostat ke dnu a už vůbec ne ji tam udržet. To, že byly ryby při chuti, jsme zjistili na pár pstruzích, kteří měli ukousnuté jednoháčky ze závodů z minulého týdne a nikterak jim to nevadilo při dalším braní.  Večer jsme celý trénink vyhodnotili a pustili se do nutných dalších příprav. Ráno nás čekal oficiální trénink, ovšem už na závodních tratích a za přítomnosti ostatních států. Doufám, že se povede zrušit toto ustanovení mezinárodních řádů a tréninky budou mimo závodní tratě. Věděli jsme, že organizátoři nějaké ryby před závodem přisadí, ale počet to byl velmi zanedbatelný. 

Pro ranní trénink byly dovytyčeny závodní sektory a my zjistili, že každý závodník bude mít zhruba sektor dlouhý 10m. Což je neskutečně málo při šíři toku a rychlosti proudění vody. Nedalo se však nic dělat a tuto skutečnost jsme potřebovali pořádně vyzkoušet. Všichni závodníci brzy přišli na to, že v tak silném proudu nelze udržet cokoliv ve svém krátkém sektoru. Řády FIPSu nařizují šířku jednotlivých úseků v sektoru min. 20 m. Ovšem od pořadatelů jsme jako vysvětlení dostali odpověď, že Andorra je malá země a její možnosti jsou omezené. A bylo po řečnění. Zbytek se nechal k řešení na večerní poradu jury, kde jsme měli své zastoupení. 

Při tréninku jsme byli na prvním místě v zájmu různých „špiónu“ ostatních družstev. Trochu jsme se s tím prali, ale přežili to. My se naopak zajímali o družstva, která pravidelně vykazují dobré výsledky, jako jsou Rusi, Italové, Poláci a Slováci. Až na určité výstřelky Italů jsme nezjistili nic odlišného od našich metod, nástrah a taktik. S tréninkem jsme byli docela spokojeni a vyrazili tedy opět chystat nástrahy a trochu si odpočinout před závodem. Na poradě kapitánů jury oznámila své rozhodnutí, že ryba zaseknutá v sektoru závodníka, bude uznána i při zdolávání do poloviny sousedních sektorů. Trochu alibistické, ale ne špatné a hlavně pro všechny stejné. I když mi bylo jasné, že to bude někdo těžko posuzovat. Večer se také vylosovaly vstupy do sektorů a čekalo se už jen na ranní los, kdo který sektor obsadí. 

Ráno jsme netrpělivě čekali na losování. Poprvé za několik let, se podařilo nalosovat pro závodníky to, co by si přáli. Já měl A, Michal Tichý B, Jožka Foltýn C a Tom Tichý D. Já vstupoval do sektoru trochu s hendikepem, o kterém věděli všichni. Na sektor A totiž už zbylo jen několik ryb při dosazování. Během závodu jsme zjistili, že ty se navíc sjely jen do pár míst a kdo měl možnost se tam dostat, byl na koni. Závod jsme začali asi všichni stejně. Vsadili jsme na vyzkoušené nástrahy z tréninku, ty ale fungovaly jen chvilku. Naši asistenti sledovali Bulhary, Italy, Portugalce a Chorvaty, jak na některých místech vyloženě řádí. My jsme jen paběrkovali na místech ostatních. Než jsme se dostali k příležitosti trochu ukázat, bylo již téměř po závodě. Ryby se těžko hledaly a my jsme se nedokázali přenést přes metody těchto jižních států. Nyní už vím, co dokáže česká zatvrzelost. Bohužel na to samé doplatili i ostatní suverénové z let minulých. 

Večer jsme přijímali výsledky za ohromné změny počasí. Přišel velmi silný a dlouhotrvající déšť. Ten jako by měl spláchnout naši potemnělou mysl. Po prvním dnu jsme byli na osmém místě. Myšlenky na obhajobu titulu byly ty tam. Ovšem přece to nevzdáme, naděje na bednu byla pořád ještě docela slušná. Při návratu z večeře jsme sledovali, jak rychle stoupá a barví se voda v řece. To už známe. Ráno to bude asi mazec. Čekala nás další vynucená příprava. Rozhodli jsme se, že se pokusíme napodobit jižanské metody a vytěžit z našich šikovných rukou maximum. Do toho jsme zahájili i velké překopání větších nástrah do ještě silnějšího proudu, který nás nejspíš ráno bude čekat.

   

Noc byla velmi krátká a v každém z nás byla ráno vidět trocha nervozity. Los zůstal téměř stejný, jen já se vyměnil s Michalem. Asistenti zůstali na sektorech, neboť jsme věřili v jejich poznatky z trati z předešlého závodu. Po příjezdu k řece jsme byli trochu překvapeni. Stav vody byl téměř stejný jako včera, tudíž pár hodin noční přípravy bylo zbytečných, ale to k tomu prostě patří. Já měl dokonce výhodu prvního vstupu do sektorů. Vybrali jsme místo, které bylo v předchozím závodu asi nejlepší. Ovšem o jedno místo tomu bylo jinak. Hned po zahájení závodů jsem opět nasadil osvědčené naše nástrahy a chvilku mě trvalo, než jsem pochopil, že mi vlak opět může ujet. První závod vyšel na střed, ale čekal jsem víc. Do dalších kol jsme se rozhodli definitivně změnit taktiku. To samé jsem domlouval s kluky přes vysílačku. Jsme rád, že nikdo dlouho neváhal a každý poslechl i své asistenty a pustil se do toho se zápalem, což přineslo v každém kole výborný výsledek. Na konci závodu jsem osobně dost litoval toho, že jsem k sobě nebyl tak přísný i minulý závod, mohlo to být někde jinde. Takhle ale smýšleli i ostatní členové týmu. 

Jižani přitom neprováděli nic zázračného. Dokázali držet své nástrahy za kameny a kamínky a neustále je zvedat a vyklesávat. Druhý den jsem dělal to samé. Velmi mi také pomohla natrénovaná přesnost dalekých hodů. To ale zřejmě na jihu nikdo moc nepotřebuje. Díky tomu mi zabralo několik ryb v absolutní blízkosti druhého břehu, což si myslím bylo v mém sektoru rozhodující.  Celý tým i přes sobotní nezdar makal na víc než 100% a bylo to znát i na výsledku. Bedna z toho sice už nevyšla, ale konečné 5. místo bylo v dané situaci velmi solidním výsledkem. Alespoň já ho za takový považuji. Někdy bývá složité vyhrávat, ale složitější je výhru obhájit. A opravdové mistry vyzdvihuje i to, že dokáží svou malou prohru také uznat. Celý tým uznal, že na víc to letos opravdu nestačilo. Myslím si, že daleko horší to mají týmy Polska, Ruska a Slovenska, které skončily za námi. Tam asi budou mít také o čem přemýšlet. 

Musím přiznat, že po závodech to ze mě spadlo šíleným způsobem. Únava byla velká. Moc jsme toho nenaspali, byli jsme v neustálém pohybu, naběhali jsme v každém z deseti jednotlivých závodů spoustu rychlých sprintů v kamenitém terénu a o psychické zátěži ani nemluvím. Ale zvládli jsme to, bylo vidět, že příprava opravdu byla důkladná. Každý věděl, že to nebude lehké, připravil se podle toho a makal ve stejném duchu pro celý tým. Proto jsem na všechny velmi hrdý. Byť jsme nebyli nejlepší, nikdo nepolevil a dělal vše tak jak má až do poslední sekundy závodu. Je radost s takovými lidmi, kamarády, pracovat.  Doufám, že příští rok v Chorvatsku na tuto práci navážeme. Poučíme se z chyb, které jsme letos dělali a budeme opět silnější, pevnější a chytřejší. Už teď víme, že nás tam čeká další záludnost moderní přívlače. Máme určitý čas na to, aby nás nic nepřekvapilo a pokusili se opět vrátit na místa, která nám určitě patří.

Celkové výsledky – týmy:

1. Itálie
2. Chorvatsko
3. Bulharsko
4. Ukrajina
5. Česká republika

Celkové výsledky – Jednotlivci

1. Andrea Ferro (Italie)
2. Nuno Duarte (Portugalsko)
3. Giacomo Muin (Italie)
13. David Maixner (ČR)
19. Josef Foltýn (ČR)
23. Michal Tichý (ČR)
27. Tomáš Tichý (ČR)

Autor článku: David Maixner
www.repre-privlac.cz





captcha

Poslat známému

Aktuální zprávy

15.1.
2018

Akce!! Sleva 20%

Tradiční narozeninová sleva 20%. Letos proběhne od 10. února do 18. února.
24.3.
2015

Novinka 2015 Daiwa EXIST

Nejlepší přívlačový naviják na trhu!!! Již na Českém trhu.
Reklama
Reklama

Partneři webu

ČRS - Český rybářský svaz
MRS - Moravský rybářský svaz
Chytej.cz - Blíž k rybám
MRK.cz - stále na rybách
Rybářská speciálka Zábranský
Ofsetová tiskárna A.M.G.
contimex - reklamí agentura
image