Ve dnech 17.-18.7. 2010 se konalo 2.kolo II.ligy skupiny B v Litovli. Jak jednoduše to zní, ale já jsem byl pověřen organizací těchto závodů. Po roce závodění mě Standa Pernický požádal, zda bych byl ochoten pořádat závody na revíru v blízkostí mé mateřské MO, aby se závody nepořádali pořád na stejných revírech.
A tak jsem navštívil schůzi výboru MO Litovel a zeptal se, jestli bych mohl pořádat na Moravě 19 rybářské závody. Naštěstí máme ve výboru velkou podporu, a tak nikdo neměl námitky. Slyšel jsem, že v jiných MO to je docela velký problém sehnat vodu na závody. Proto jsem se do tohoto úkolu vrhl se svými kolegy. Největší problém u nás je, že celý revír Morava 19 leží v CHKO Litovelské pomoraví. Břehy řeky jsou zde proto velmi zarostlé a neudržované, což nám ztěžovalo výběr závodních úseků kvůli přístupu k vodě.
Nakonec jsme zvolili jako 1. závodní úsek část hlavního toku řeky Moravy nad Litovlí, zde ale bylo nutné vyžádat si u CHKO povolení pro vysekání stezky kolem řeky, aby se všichni závodníci dostali na své vylosované úseky. Parkovalo se u příjezdové silnice a ten, kdo si vylosoval 16, se musel připravit na delší pěší tůru kvůli zákazu vjezdu vozidel do CHKO. Zvláště dříve narození závodníci si to v parném horku s plnou výbavou opravdu vychutnali. 2. závodní úsek jsme naplánovali přímo ve městě Litovli, tak aby závodníci nemuseli po obědě nikam daleko dojíždět. Závodní úsek zde tvoří hlavní tok řeky přerušený jen starým mostem a přítokem elektrárenského náhonu, které jsme museli dle soutěžního řádu ze závodní tratě vypustit.
Obrázek 1: závodní úsek č.1
Obrázek 2: závodní úsek č.2
Čím víc se blížil termín závodů, tak tím více jsme byli nervózní zpočasí, které nás tento rok opravdu potrápilo. Nakonec předpověď slibovala, že pršet má na začátku týdne a pak až na jeho konci. Vše bylo nachystáno a připraveno a tak den D mohl přijít. Voda byla po posledních deštích lehce přikalená. Na pátek jsem si vzal dovolenou, abych ještě vprůběhu pátku skolegy vysekal stezku kolem vody a vyznačil oba závodní úseky.
Někteří nadšenci mi volali už v 6 hodin ráno, kde je nejlepší místo na trénink. To vše k veliké radosti mé manželky, když ranní telefony vzbudili obě děti. Pro naprostou většinu závodníků to byla neznámá voda, takže jsem v průběhu dne vyřídil tolik telefonátů, co schopná sekretářka ředitele středně velké firmy. V odpoledních hodinách jsme se při značení sektorů začali setkávat s kolegy závodníky, kteří vyrazili po tréninku na obhlídku závodní tratě. V budově internátu místního učiliště, kde jsem domluvil ubytování, je i restaurace, kde proběhlo losování. A pak už se jen řešili přípravy na nadcházející závody, taktika, nástrahy atd. Někteří tuto přípravu protáhli hodně k ránu, takže byli ráno takřka neschopní splnit své povinnosti. Začal ranní závod na 1. úseku mimo město. Už po pár minutách mi bylo jasné, že zde bude mít každá ryba cenu zlata. Jelci byli neustálými změnami stavu a barvy vody dost vystresovaní a moc se jim do braní nechtělo. Navíc v sobotu bylo neskutečné horko, což rybám na aktivitě taky nepřidalo.
V odpolední závodě ve městě se chytalo více ryb, protože tok řeky je zde korigován pomocí splavu a odbočných ramen, takže hladina řeky zde v poslední době nekolísala tak jak nad městem. Za to zde bylo kvůli neskutečnému horku mnoho koupajících se psů a v některých úsecích i lidí. Ryby na ně jsou zde naštěstí zvyklé, ale rybáři to na pohodě moc nepřidá, když kus od vás skotačí ve vodě vlčák s jeho páníčkem. Bohužel už v průběhu dne jsme dostávali zprávy z Čech ze závodů I. ligy na Otavě a Úhlavě, že zde silně prší a řeky rychle a nebezpečně stoupají. V noci přišel déšť ráno byla voda silně zakalena a zvednuta a neustále stoupala. Ranní závod proběhl na hranici snesitelnosti. Několikrát jsme s garantem závodu řešili, zda nemáme závod ukončit. Po řece pluly vyvrácené stromy a řeka stoupla až o 75 cm oproti sobotě. Pár šťastlivců ulovilo 19 ryb, byli to ti, co měli v sektoru nějakou tůňku. Ostatní jen marně hledali u břehu nějakou rybu.
Obrázek 3: stejné místo v 1. závodním úseku jako na obr. 1
Odpolední závod probíhal za podobných podmínek. Ten, kdo viděl závodníky chytat v těchto podmínkách, si jistě musel říct, že nejsme tišší blázni u vody, ale magoři zralí pro blázinec. Odpoledne se chytlo 6 ryb, což, jak si každý umí představit, hodně zamíchalo s pořadím a sebevědomím závodníků.
Co říct na závěr? Snad jen to, že i tyto závody ve velké míře ovlivnilo špatné počasí a ostatní závodníci nám to nebudou jako organizátorům vyčítat a opět se rádi vrátí do Litovle na závody v přívlači.
Autor: Ing. Robert Forst
