Striebornica CUP 2011 aneb na závodní návštěvě u sousedů na Slovensku

Ding a dong, ding a dong. Je brzo ráno a do hlavy mi začíná bušit nepříjemný hlasitý zvuk budíku. Začínám si uvědomovat, že buď moc hulím nebo jsem doopravdy totální blázen, který se rozhodl vyzkoušet přívlačové závody na Slovensku. Jedná se o tradiční pohárový závod na jezeře Striebornica, které se rozkládá za obcí Moravany nad Váhom nedaleko Piešťan.

Přívlač.cz na závodech - Martin je prostě guru

Partička privlac.cz v celé své kráse: vpředu sedící Martin Minář a pak zleva Michal Janoušek, David Koudelka, Roman (BOB) Stříž a věčně usměvavý Tomáš Koudelka

Je půl čtvrté ráno a já se pomalu blížím k domku svých rodičů, kde mě naloží zbytek našeho přívlačového bratrstva. Opřený o auto na mě čeká náš milovaný trenér a vzor každého začínajícího závodníka Michal. Za chvíli se do zatáčky přiřítí smykem vytuněná fordka Koudelkovic letovické přívlačové mafie a dobrodružství může začít. Nastupujeme do přistaveného přibližovadla a se zvukem burácejícího motoru mizíme směrem k cíli.

Capo di tutti mafia David mě zpraží pohledem a suše mi oznámí, že pokud budu zase celou cestu žvanit, tak mi protáhnou všechny pruty, které jsou vzorně složeny v kufru auta, řitním otvorem skrz ústa. Raději volím taktiku tajného spánku a pravým uchem obezřetně poslouchám tajné plány Křetínka týmu a parťáka Michala, který převzal mou štafetu žvanila a celou cestu mele hubou.

V hlavě si promítám drobné informace od některých účastníků předešlých ročníků, že Striebornica není vůbec lehká voda a proto si nedělám žádné naděje, že bych mohl vůbec nějak zabodovat. Vůbec nesdílím nadšení naší partičky, která je posedlá takovými typy závodů a raději stojím nohama pevně na zemi. Na většině takových závodů často okupuji poslední příčky a nezřídka vychytám čistou olympiádu (5x zero) nebo audinu (4x zero). Dávám si jasný cíl, abych chytil aspoň nějakou rybu.

Budím se za chvíli na benzínce, vyskakuji z auta a běžím pro ranní kávu, která mě určitě nakopne a vytrhne z letargie. Je 5:15 a kluci říkají, že máme dost času, protože v 5:45 mám sraz se Sokolíkem v Hodoníně. Házím do placu informaci o začátku losování v 6:30, ale jsem umlčen sprškou nadávek a slov, které mi lehce naznačují něco o mé začínající demenci atd. Sokolík jasně řekl, že závod začíná v 9:00, takže je dost času.

Po malé přestávce vyrážíme do Hodonína, kde na nás čeká Sokol s mladým sokolíkem, aby nás jako vodící auto dovezli až na místo určení. Davidovi se náhle rozezvučí telefon a do reproduktoru handsfree nás zdraví Jožka. Kluci musíte pohnout, protože ti šprýmaři na Slovensku posunuli losování na 6:30 a začátek závodu na 8:00. Začínám tušit, že soudruzi z NDR někde udělali chybu (*Pozn.), ale zatím to nebudu řešit, protože začíná bláznivý závod s časem. * Poznámka: Později se Sokolík pod fyzickým tlakem přiznává, že si špatně přečetl propozice. I mistr tesař se prostě někdy utne.

David sešlápne plynový pedál a po vzoru závodníků formule 1 jsme v těsném závěsu za Jožkou brzy na Slovensku. Přemítám, jaká je povolená rychlost u našich sousedů, ale brzy zjišťuji, že to je úplně jedno, protože Davidův výkřik „Pojedeme podle předpisů!“ je pouze uklidňující imaginární pozlátko, které má utěšit mou bojácnou povahu.

Zavírám oči a celou cestu cítím pouze vibrace, které způsobuje moje hlava opakovaným nárazem o pravé zadní okénko automobilu. V imaginárním zrcadle vidím svůj zelený obličej a vypoulené oči, které čekají, až se půjde moje snídaně podívat ze žaludku ven, co je to tam za mejdan.

Najednou cítím a zároveň i slyším kvílící brzdy. Otvírám oči a vidím smějícího se Sokolíka a krásnou hladinu jezera Striebornica. Tož chlapi to byla jízda co? Pohyb, pohyb, pohyb, u přihlášek už je fronta. Volíme lehký klus a míjíme stovky stejných bláznů, jako jsme my. Lesklé oči, jiskřivé pohledy a někdy i pobledlé obličeje nám dávají tušit, že zde již propukla tradiční předzávodní horečka.

Přívlač - Striebornica CUP 2011 - Tomáš a mladý Sokolík   Přívlač - Striebornica CUP 2011

Losujeme si závodní úseky a trousíme se k autu, abychom si připravili náčiní na závody. Během přípravy si dáváme krátkou taktickou poradu, jak a na co budeme chytat. Všichni hýří obrovskou dávkou optimismu. Vzduchem tu kolují megačísla o chycených rybách a někteří členové výpravy dokonce tipují možná umístění. Mumlám si pod vousy, jestli si náhodou kluci někde nestřihli bílou lajnu, ale jsou ještě mladí, tak jim jejich nadšení nebudu brát. Můj cíl je jasný, musím chytit aspoň jednu rybu a budu spokojený jako malé dítě.

Začínám mít zlou předtuchu, že závod bude velice těžký a bude rozhodovat každá ryba. Podle místních domorodců je sice voda plná štik, candátů a kropenatých slepiček, ale je možné, že díky silně větrnému počasí a změně tlaku ryby nemusí vůbec brát. Kdyby jen moji parťáci tušili, že se moje předtucha do puntíku vyplní.

V 8:00 začíná závod, který bude rozdělený na dvě skupiny A a B. Já chytám B a začínám tedy jako rozhodčí. Je dobré, že to bude jen 3 místa od Davida, takže budeme mít trošku času kecat a hodnotit průběžně situaci. Po zaznění kvílivého tónu sirény začínají do vody létat umělá lákadla, která jsou očekávána zástupem nadržených ryb.

Po půlhodině si začínám uvědomovat, že moje černé sny se začínají naplňovat a závod bude malým očistcem před vstupem do pekla. Ryby se chytají velice málo a závodník, kterého měřím, začíná ráno s nulou. Není sám, protože kolem něho je takových závodníků několik. Přesouvám se na vylosované místo a zjišťuji, že i zde byla nula. David mě uklidňuje, že nám se to stát nemůže. Vím, že je to hodný kluk a nechce ranit mou citlivou dušičku, tak se usmívám a plácám ho po rameni na znamení souhlasu.

Po půlhodině závodu nemám ani záběr. Sem tam vidím, že někdo tahá rybu, ale jinak nic moc. Instinktivně se otáčím doprava a vidím, že David tahá pstruha. Hypnotizuje rybu očima, aby mu sama skočila do podběráku. Duháček je zdolán a Davidův lišácký úsměv mi naznačuje, že mám pohnout zadkem jinak budu zase v ….. (čtenář si doplní vhodný výraz). Najednou mám taky záběr a k podběráku se mi blíží tečkovaný krasavec. Prožívám okamžiky blaženého štěstí, ale osud mi zase nepřeje. Ryba udělá pár výmyků, trhá můj nový vlasec a mizí v hlubinách. Beru do ruky obrovský kámen a kolem mě nastává naprosté zděšení, ale David ostatní uklidňuje slovy„Ten levorukej debil to neumí normálně, tak ho třeba trefí kamenem“. Naši slovenští hostitelé uznale pokyvují hlavou, že na Moravě máme zajímavé rybolovné metody.

Druhé kolo nás nutí přemístit se na druhý břeh jezera na místa, které jsou podle místních úplně super, protože jsou oázou klidu pro závodníky i rozhodčí. Nechytají se tady vůbec ryby. Sedáme si do trávy a sledujeme, jak se všichni kolem trápí. Za chvilku jsme zase v roli závodníků a můžeme vesele pokračovat v krasojízdě. Snažím se neustále nahodit co nejdále, protože tam někde tuším naše potenciální úlovky. Silný vichr mi to ovšem neumožňuje, tak nabíjím plandavku 8g a snažím se na protějším břehu trefit škodolibě se tvářícího Tomáše a Michala, že za ně třeba dostanu nějaké body. Je tady siréna a půlka peklíčka je za námi. Do bodovacího průkazu si hrdě píšu zero a sleduji smutného Davídka, že ji tam má taky.

Čekáme na zbytek výpravy, abychom se společně podělili o dojmy ze závodů. Tuším, že pokud kolegové něco chytili, tak si to pořádně vyslechnu. Za chvíli se vítězoslavně přikutálí Tomáš s Michalem a první co je zajímá je moje procentuální úspešnost. Jejich sebejisté výrazy dávají tušit, že bude kartáč. Každý má po jedné rybě a benjamínek týmu Martin dokonce chytil v každém kole jednu. Jsem zase odsouzen do role levorukého outsidera a otloukánka týmu. V očích parťáků vidím lehký náznak pohrdání a posměchu. Jen se smějte hošánci, však ono na vás taky dojde.

Po obědě, pivním osvěžení a taktické poradě nastupujeme do druhé poloviny závodu. David začíná pomalu sdílet můj názor, že tato dvě kola budou hodně těžká a společně fandíme Martinovi, který pokud chytne rybu v každém kole, tak může skončit hodně vysoko. Oba dva končíme zase s nulou a já se začínám obávat, že to zase bude audina. Jsem ale naprosto klidný. Nemám přece už co ztratit, horší než poslední už být nemůžu.

Skupina A má poslední kolo. Děláme zase rozhodčí, a tak s Davidem sledujeme na protějším břehu Martina, jak zdolává rybu. Hup a skok a ryba je … pryč. David přeskakuje obřím skokem silnici a nervy drásajícím výkřikem si ulevuje, to je ale …. (čtenář si doplní vhodný hodně sprostý výraz). Jeho výraz je v té chvíli podobný výrazu malého prasátka čekajícího na zabíjačku. Oba dva Martinovi fandíme a uvědomujeme si, že tahle ryba může v konečném zúčtování znamenat hodně. Martinův ledový klid nás dohání k šílenství. David hledá nějaký ostrý klacek, který bude pravděpodobně sloužit jako trestný nástroj. Ještě, že houká siréna a my musíme nastoupit do posledního kola.

Chytáme na hrázi a tak konečně čeká závětrná strana. Jsem rád, že mám úsek se schody, takže se můžu věnovat bobkové přívlači a schody využít jako pohodlnou židličku. Před očima se mi míhají obrazy mého ponižování a šikanování během cesty zpátky a tak sbírám poslední kousky sil a odhodlávám se zoufalým výrazem zuřícího býka prolomit smůlu a chytit nějakou rybu. Nabíjím hodně barevnou nymfu a házím na místo, kde tuším vysněnou rybu. Najednou cítím záběr a ona je tam. Jakmile ji vytáhnu k hladině, tak udělám cokoliv, abych ji podebral. Klidně po ní skočím a kousnu ji do oka. Moje zvířecí pudy naštěstí nezvítězily a někdo nahoře uznal, že štěstí si někdy musí sednout i na vola a ryba končí v podběráku. Siréna nám oznamuje konec a já s úlevou sedám na břeh, protože jsem splnil svůj jediný cíl - mám rybu.

Vysněný konec je tady. Pomalu se scházíme u auta a čekáme na informace, jak kdo dopadl. Kluci na tváři už nemají ten vítězný výraz z první části závodu. Vypadají unaveně a sklesle. Je mi jasné, že dopadli jak sedláci u Chlumce. Dávám do placu svůj malý ironický dotaz. Tak co? No nic, prostě malý průser. Michal, Tomáš, David a já máme 3x zero a každý jen jednu rybu. Jak posléze zjišťujeme, tak takových závodníků je skoro 70 z cca 160 závodících a dokonce 33 si vychytalo audinku. Čekáme na Martina, který nám přináší informaci, že má v každém kole 1 rybu. Zalévá nás pocit štěstí a úlevy. Přichází naše blahopřání. Je vidět, že pevná ruka capo di tutti mafia Davida nese své ovoce. Rodinný klan Koudelků nikoho nenechává na pochybách, že se s nimi musí počítat.

Přívlač - Striebornica CUP 2011 - Závodíme   Přívlač - Striebornica CUP 2011 - Vyhlášení výsledků

Jdeme si vyslechnout ortel na vyhlášení výsledků. Hlavní pořadatel, po krátkém proslovu sponzorů, začne vyhlašovat výsledky. Na prvním místě skončili dva závodníci a tak se bude losovat o ceny. Slyšíme Martinovo jméno a v němém úžasu sledujeme, jak si míří pro svou cenu. Začíná losování a Martin díky špatně vybranému kamínku končí na druhém místě. Pro nás je ale stejně vítěz. Pomalu se loučíme se všemi kamarády a míříme k domovu. David je odsouzen k roli řidiče a tak je ušetřen komatózního stavu, který si zbytek výpravy snaží přivodit při veselé zpáteční oslavě Martinova úspěchu.

Přívlač - Striebornica CUP 2011 - Kdo umí, ten umí  Přívlač - Striebornica CUP 2011 - Malá oslava

Striebornica CUP je za námi a můžeme se těšit na další ročník. Závod to byl opravdu hodně těžký. Ryby vůbec nebraly a navíc nám značně proměnlivé počasí hodně znepříjemňovalo život. I přesto je Striebornica pěkná voda a věřím, že je plná ryb. Někdy to prostě jde a někdy ne. Hlavní je, že nás baví chytat ryby a taky, že se sejdeme jako parta kamarádů. Kluci ze Slovenska to měli dobře nachystané a navíc jsme trošku mohli okoukat jejich vyhlášené nástrahy a rybolovnou techniku. Takže nakonec docela spokojenost a třeba se příště potkáme na dalším ročníku.

Zatím ahoj a potkáme se na rybách
Roman (BOB) Stříž