Kouzlu lovu pstruha duhového na jezerech jsem propadl asi před 12 lety. Od té doby se pro mě stal doslova drogou. V roce 1997 jsem se jel podívat na Poličku (tenkrát byla Polička ještě ‚Poličkou‘), kde tehdy chytal můj bratr. Jako zastánce jezerního muškaření nemohl chybět na zahájení pstruhového režimu. Zvláště když jsou od nás „poličská jezera“ vzdálena sotva 40 km. řijel jsem v odpoledních hodinách a díval se, jaké neskutečné ryby se zde tahají. Když jste zvyklý na pstruhy z řeky a teď vidíte půlmetrové krasavce - určitě 10cm vysoké, po záseku vyskakující skoro metr do výšky – komu by se nezastavilo srdce. tak jsem na bratrovu povolenku (příjmení jako příjmení) pomocí přívlačového prutu a stříbrné plandavky vytáhl první sedmatřicítku z ,,jezera“. BYL JSEM CHYCENÝ!!!
Tomáš byl možná rád, že nemusí chytat sám. Doba, kdy cesty plánoval on, se postupem času změnila na to, že jsem ho začal vytahovat já. Snad pokaždé, kdy byla chvilka času, a pracovní povinnosti dovolily, byli jsme na Poličce. Jak jsme se vyvíjeli v chytání na jezerech, vyvíjela se i Polička. Z kdysi výborného revíru se stalo něco nepochopitelného. Stal se z ní masokombinát, kde se pstruzi chytají na bublinu s twistrem. A když chceš chytit rybu, tak musíš nakrmit granulemi, aby pstruh mohl vzít power bait ze dna. Ovšem tohle je zase jenom o lidech a nechci tvrdit, že tam takhle chytají všichni. Nejen z tohoto důvodu, ale i proto, že jsme chtěli vidět i jiné revíry, začali jsme sjíždět pstruhové soukromé revíry v ČR a zahraničí.
V současné době nejraději jezdíme chytat na Jestřabice. Přístup k rybám a chytání je zde na velmi dobré úrovni. Mám na mysli šetrné zacházení s rybami, háčky bez protihrotu a povolenky chyť a pusť. Navštívily jsme nejednou i holandské Ostwoorne meer. Chytat pstruhy ze břehu nebo belly boatu na 400 hektarovém jezeře je něco neodolatelného.
Má první sedmatřicítka už dávno upadla v zapomnění. Čtyřicítky vystřídali padesátky, šedesátky a na jedné pstruhové vodě se mi podařilo chytit pstruha 85cm dlouhého. Ve velikosti ryb jsem snad dosáhl pomyslného vrcholu, ale rozhodně ne v technice lovu. Ono se řekne ,,blbej duhák“. Ale jak jsme měnily revíry a velikosti ryb, tak se měnilo i vybavení a technika lovu. Dřívější 30g gramové vláčáky vystřídali pstruhové speciály a pruty do 5 gramů. Musel jsem mít speciální prut na sbirulino nebo na smáčka. Vlasce z osmnáctky na čtrnáctky, dvanáctky ale i desítky. Vyzkoušel jsem mnoho značek, než jsem našel ten, který mi vyhovuje. Co se nekroutí, nepraská a chová se tak jak má.
Twistrová hlava se změnila za brok, nadlehčenou hlavu a skončilo se u tungstenu. Přírodně vypadající první plandavka se změnila na pestré rotačky, plandavky, woblerky, twistry, sbirulina, vláčené mouchy, nymfy smáčky všech barev a velikostí a značek. Dávno jsem přišel na to že FT, růžová, oranžová, fluozelená, žlutá, bílá jsou nej barvy. Ale nesmíme zapomínat na ochytané ryby, kdy fungují černá, olejové hnědá a další přírodní barvy. V současné době jsem nejvíce propadl lovu na smáčky, u nich jsou možné různé způsoby nastražení a vedení, které dělají lov velmi zajímavým.
Později jsme s partou kamarádů a stejných nadšenců zkusily svoje první pstruhové závody. Dnes si bez tohoto šimrání nervů nedovedu život vůbec představit. Párkrát jsem měl možnost vidět ,,při práci“ špičky tohoto sportu a musím pouze konstatovat Komu čest, tomu čest.
A jak se říká: Hlavně žádný zero!! Touto cestou bych chtěl ještě poděkovat své přítelkyni s jakým pochopením a trpělivosti snáší můj koníček. David.
