Ranní mlha se pomalu válí nad vodní hladinou a v dálce je slyšet ,,srkání“ lovících okounů. Pomalu se přibližuji k místu, odkud tento zvuk přichází. Daleký nához přináší nástrahu do míst, kde se před chvílí ozývalo běsnění dravců. Ticho na hladině protíná typický zvuk pop, pop, pop. Tento zvuk náhle přeruší hlasité šplouchnutí a na hladině zůstávají jen kola. V tu chvíli se jeden z pruhovaných dravců zmocnil vetřelce na hladině – poppera. Každý, kdo propadl lovu na tuto nástrahu, zná tento pocit, kdy zvuk popu přeruší zalovení dravce.
Tyto nástrahy jsou vhodné k lovu ve vodách zarostlých vodní vegetací nebo do míst s velkým výskytem vázek. Rybám nedělá problém vystoupat si pro popa ze třímetrové hloubky až k hladině. I když nejvíce záběrů bývá při lovu nad mělčinami. Nespornou výhodou popů je, že se pohybují na hladině, čímž prakticky odpadá problém s váznutím.
V dnešní době je na pultech rybářských obchodů dostatek nástrah tohoto druhu v nejrůznějších typech a barvách. K osvědčeným výrobcům patří značky Salmo, Rapala, Berkley, Redbass a mnoho dalších. Každý typ poppera má svůj osobitý zvuk a chod na hladině. Barva poppera se mi nezdá být až tak moc důležitá. Záleží na zkušenostech každého rybáře, jakým barvám věří. Já používám většinou přírodně zbarvené vzory. Ze zkušenosti vím, že barvy napodobující okouna většinou nikdy nic nezkazí. Ale záleží i na lokalitě a druhovém složení ryb, kde převládá ten který druh. Důležitější než barva je určitě chod popperu. Ten by měl reagovat na každé škubnutí prutu hlasitým puknutím.
Časté jsou i polemiky zda je vhodné použít lanko nebo riskovat ukousnutí. Mě se osvědčilo použití tenkého lanka od firmy KOSTAL, případně se dá použití HARD MONO. Wolframová lanka, i když jsou tenká, mají nevýhodu v tom, že se skrucují a mají tendenci se zamotávat. Rybám podle mého názoru lanko nevadí a vzhledem k většímu počtu štik reagujících na tuto nástrahu se vyplatí jeho použití.
Vedení popperu
Jsem názoru, že zde je alfa a omega lovu na poppery. Ale to samé platí samozřejmě i pro ostatní nástrahy. Způsobem vedení dáváme nástraze život a je to hlavní rozdíl mezi více nebo méně úspěšnými rybáři. Zdá se mi, že každý druh ryby chce trochu jiný chod a co je dobré pro bolena nemusí zas tak moc vyhovovat okounovi. Chce to zkoušet, jelikož každý den je jiný a co fungovalo dnes, může být zítra rybami zcela ignorováno.
K lovu bolenů se mi zdá úspěšnější rychlejší vedení popů téměř bez přestávek, ale při lovů okounů se mi osvědčilo dělat přestávky po dvou až třech poškubech. Délka těchto přestávek může být i 10 a více vteřin. Záběry přicházejí často při pauze, kdy okoun jemně sebere popper z hladiny. V praxi to vypadá tak, že popper který plave na hladině jako splávek, se při záběru jednoduše zanoří, aniž by bylo slyšet jakékoli zalovení.
Často je vidět jak okouni, ale i štiky, pronásledují popa a vezmou ho až při přestávce, nebo se naopak propadnou do hlubin, aniž by zabrali. Další drobností, která má pravděpodobně význam, je peříčko přidělané na zadním trojháčku. Zvláště okouni na něj rádi utočí a pak dokážeme využít více záběrů.
Poměrně často se stává, že záběry vycházejí naprázdno. Většinou si za to můžeme svou vlastní netrpělivosti, kdy rybě vytrhneme popper z tlamy. Chce to se zásekem nespěchat a dát rybě ,,vteřinku“ na to, aby si mohla popa srovnat v tlamě. Každopádně netrefi-li se ryby popa při útoku, chce to pokračovat v jeho vedení. Velice často dochází k opětovně k záběru a ten se nám již třeba povede proměnit.
Na základě mých zkušeností se mi zdá, že si ryby zvyknou na zvuk popu. Pak v místech, kde se často s popy loví, přestávají na ně ryby reagovat. A proto na původních „žhavých“ místech, kde jsme byly dříve úspěšní, zůstáváme po čase bez záběru. Kouzlo lovu na poppery není jen v ulovení ryby, ale hlavně záběrech. Vidět útok ryby na tuto nástrahu je úžasný pohled, kdy se rybář stává náhle divákem sledujícím scénu se dvěma herci – dravcem a popperem.