Chtěl bych se s vámi podělit o poznatky z lovu dravých ryb na třpytky vlastní výroby. Lovu ryb se věnuji od dětství a začal jsem pro svou potřebu zhotovovat plandavky a různě s nimi experimentovat. Po několika sezónách jsem se dopracoval ke zcela originálním třpytkám, které dnes velmi úspěšně používám. Zhotovuji je buď lesklé (nikl) nebo matné (hrouzek), ve velikosti 3 až 8 cm a v tomto rozmezí odstupňované třeba po 1 mm. Velikostí se rozumí tělo třpytky bez trojháčku. Větší třpytky nepoužívám. Vyrobit třpytku je dost pracné, protože výroba je výhradně ruční a má 16 operací. S každou třpytkou jsem získal neopakovatelný originál. Z tisíce třpytek nevyberete dvě stejné. To mi přináší potěšení jak při výrobě, tak při rybolovu.
Třpytky mají zaručený, spolehlivý, ale hlavně dráždivý chod vodou a naprosto nemají tendenci zkrucovat vlasec. Vážu je proto přímo na vlasec. Pouze při vláčení na štiky používám asi 10 až 15 cm dlouhé lanko bez obratlíku. Místo něj používám návlečný kroužek zhotovený z tažné pružiny.
Ale ke pstruhům. Takřka deset let jsem neměl na pstruhové vodě jinou nástrahu než třpytky vlastní výroby (pokud ovšem čas od času nesáhnu po muškařském prutu), takže jisté zkušenosti s nimi mám. Vláčel jsem s nimi na malých potocích, kde by mnohý z rybářů řekl, že vláčení není technicky možné, stejně jako na velkých řekách Čech a Slovenska (Ohře, Váh). Zkoušel jsem je na zcela malé zapadající vodě, stejně jako na vzedmuté podkalené řece. Pstruzi na ně vždy nějak reagovali. Den, kdy by třpytky naprosto ignorovali, neznám. Někdy brali razantně, jindy sledovali třpytku nedůvěřivě až ke břehu.
Všeobecně známé pravidlo, že do čisté a průzračné vody patří matné nástrahy a naopak se mně ve značné míře potvrdilo. Ne ovšem vždycky. Vláčel jsem na naprosto průzračné vodě lesklou třpytkou, že mě samotného z toho málem bolely oči a pstruzi brali o sto šest. Jindy na podkalené vodě, kdy viditelnost byla minimální a já vláčel matnou třpytku v mělčích a příbřežních partiích řeky, brali rovněž spolehlivě. Potvrdilo se mi, že víc rozhodující je velikost a barva bodů na těle třpytky. Mimochodem barva je velice trvanlivá, o čemž jsem se sám přesvědčil, když jsem loni váznul na Svitavě. Za chvíli vázka povolila a já na ulomené větvi vytáhl z vody svou, kdysi utrženou třpytku. Ležela na dně tři nebo pět roků. Třpytka byla zčernalá, ale barvy byly zachovalé. Barva v odvrtaných důlcích výborně drží. Není to latina – i takové náhody se stávají. Třpytku mám dodnes pečlivě schovanou.
Zmiňuji se, že rozhodující na braní je zřejmě velikost třpytky. Velikost platí, ale pro určitý den a vodu. Dejme tomu, že dnes jdou na větší sedmicentimetrovou třpytku. Potom na ni berou bez rozdílu sotva dvaceticentimetroví, stejně jako čtyřiceticentimetroví pstruzi. Pokud končím lov a úspěšnou třpytku neutrhnu, vždy na ni při další docházce na tento revír začínám znovu. Že na ni už nejdou? Nevadí. Zkusím menší lesklou, zkusím matnou a berou! Na velkém omylu je ten, kdo si myslí, že čím větší třpytka, tím větší ryba. Ze zkušenosti mohu říci, že největší ryby mám (nebo jsem o ně přišel) na malé či menší třpytky. Vloni na třícentimetrovou matnou nenápadnou třpytku jsem na pstruhové Svitavě ulovil štiku 76 cm! Naopak deseticentimetroví okouni šli na údolní nádrži na třpytku sedmicentimetrovou. Jen na duháka beru třpytku záměrně menší a většinou s červenočernými tečkami. Stejně zbarvenou bere rád okoun.
Technika lovu je jednoduchá. Na řece házím většinou po proudu. Neberou-li ryby spolehlivě, zkouším hody proti vodě a zrychlím chod třpytky. Je větší pravděpodobnost vázky, ale také ulovení nebo alespoň vydráždění k záběru většího pstruha. Je s podivem, kolik pstruhů (a velkých pstruhů) už mi při tažení třpytky vodou spadlo z udice. Házím-li po proudu, přestanu místy vláčet vůbec. Chod třpytky zařídí proud. Vynáší-li silný proud třpytku k hladině, stačí sklonit špičku prutu o půl metru až metr a třpytka začne jít ke dnu. Potom stačí prut znovu pozvednout nebo otočit kličkou navijáku. Záběrů, kdy třpytka opravdu plandá na jednom místě proudu, aniž by byla tažená, jsem měl bezpočet. Nevyhýbám se i těm nejsilnějším proudům. Laik by řekl, že se tam ryba vůbec nemůže udržet. Když ke třpytkám přidám znalost revíru, je úspěch takřka zaručen. Několikrát jsem porovnával účinnost třpytek s úlovky rybičkářů. Výsledky hovořily jasně v můj prospěch.
Nechci a nebudu zde počítat úlovky, které každoročně mám. Chci jen zdůraznit jednoduchost a bezproblémovost lovu na tyto nástrahy. Jelikož sumarizuji několik let úlovky členů naší organizace, mám možnost srovnání. Vychází pro mě opět velice příznivě. Těším se rovněž z úspěchů mých přátel, od nichž jsem několik sezón sbíral připomínky a kteří mi pomáhali tyto třpytky testovat na různých vodách. Mám ověřené, že platí na všechny dravé ryby (nevím pouze o úlovku sumce). Vynikající jsou na pstruhy, okouny a boleny, dobré na štiky, méně na candáta.
Závěrem mi dovolte, abych popřál hodně zdaru u vody všem, kteří se nebojí v rámci platných pravidel hledat a zkoušet nové, neokoukané nástrahy. Věřte, že potom je radost z případného úspěchu dvojnásobná.
Přeji Vám úspěšný lov. Theodor Vaněk.